V době obrovské bouře, kdy zastíněné nebe zahalovalo ostré nebezpečné kamenné výčnělky u ostrova a zběsilé vlny se proháněly všude kolem se na obzoru objevila velká válečná loď plná lidí. Mužů, ale i žen. Na neštěstí pro tento svět zde tato loď ztroskotala, mnoho lidí v burácejícím moři utonulo, některé však moře vyplavilo na ostrov. Jednalo se zhruba o 30 mužů a 20 žen. tito lidé pro své přežití na ostrově začali tvořit místa pro farmaření, pro lov i pro chov... Dlouhé měsíce lidem pobyt na ostrově vyhovoval, když však jednou skupinka lovců našla rozsápaného člověka na pobřeží ostrova začali zkoumat co ho mohlo takto zabít. Ženy lidí se bály o svůj život a chtěly prchnout tedy, když se mrtvoly mužů začaly objevovat častěji. Blízký kontinent Yerdale byl primární cíl útěku. Zkonstruovali dřevěný vor na který naložili nejdříve své movitosti, které potřebovali pro začátek kolonizace a potom teprve osoby. Jakmile se všech lidí dostala na pevninu prozkoumávali okolí a hledali kde se usídlí. Jelikož se ale báli ostrova snažili se o to dostat více do vnitrozemí. Po návratu průzkumníků byla skupinkainformována o nedaleké řece. Použili vor a proti proudu se plavili kolem posvátného lesa až na místo, kde se řeka rozvodňuje. Vybrali si cestu, kde řeka tekla silným proudem směrem k deštnému lesu Vindaloo. Nechali se unášet celé dny i celé noci. Vždy se na chvíli utábořili, najedli se a zase pokračovali. Jejich konečná byla v místě, které se dnes nazývá Pláň nářků, v té době zde rostlo mnoho stromů, kraj kolem byl nádherný skoro až kouzelný, v řece žilo mnoho ryb a lidé byli spokojeni, daleko od ostrova a velmi unaveni. Na tomto místě žili dlouhá léta bez pocitu ohrožení. Po mnohé generace, kdy vybudovali mnohem více, než se jim podařilo na ostrově, se konečně přiblížili k nic nečekajícím Skřetům. nejdříve byli vyděšeni z nový ošklivých trpaslíků, pak se je ale snažili ochočit a vycvičit, aby pro lidi pracovali. Skřetům se to však nelíbilo a tak na lidi zaútočili. Začala tedy první válka Yerdale. Skřeti však měli obrovskou výhodu Magického šamana. Jeho jméno je v lidském jazyce nečitelné a nevyslovitelné, jde o směs skřeků v hlubokém tónu připomínající spíše odkašlávání, než pojmenování či oslovení. Přiblížení jeho jména by vypadalo jako "Avadza - agh - ga - skrí". Lidé měli jen mechanické zbraně, kuše, palcáty, kyje a kameny, ale proti síle šamana nic nezmohli. Velmi strategicky založený Avadza - agh - ga - skrí , seslal strašné kouzlo na místo, kde lidé žili, na místě vypukla černá nemoc připomínající mor. po několikatýdenním boji lidé pochopili, že pokud neustoupí všichni zemřou. Jejich kolonizace proto pokračovala směrem na severovýchod proti proudu řeky. Jakmile se usídlili, začali zjišťovat, proč tak drtivě prohráli a jak skřeti dokázali tak lehce vyhrát válku, vynalezli pro ně zatím neznámou zbraň a tou byla Magie, vytvářeli cvičené bojové jednotky a tyto jednotky sloužily hlavně pro obranu, než pro útok. Lidé se však chtěli skřetům pomstít, a proto zavedli alchymistické dílny pro tvorbu léčivých lektvarů a kouzel. Magie pro ně sice byla nová a neznámá, ale po čase se ji naučili využívat. Lidé, ale netušili, co se bude v osudech jejich životů dále dít.

Tato rasa nemá dosud svou internetovou prezentaci